Nejdříve bychom se vlastně měli asi zaměřit na samotné spojení slov politická korektnost. Politická korektnost je snaha záměrně působit na jazyk tak, aby došlo k odstranění slov, označení nebo pojmů, které jsou spojeny s nějakou negativní konotací nebo by mohli vést k podpoře stereotypů, urážet či diskriminovat. Taková je tato vznešená snaha z definice, ale položme si otázku: Skutečně důsledně plní svoji roli nebo se postupně stávají jen extrémním protipólem toho, před čím se vlastně chceme chránit?
Dnes a denně zkoumáme veřejné projevy politiků, bavičů, komentátorů, mentorů a v podstatě všech, kteří jsou a můžou být někde slyšet. Řešíme jazyk, obsah, formu, ale co by nás nejvíce mělo zajímat je význam a myšlenky skryté za tímto přenosem dat. Co s nekorektními projevy?
Nahrazujeme si jednotlivá slova za slova s obecnějším nebo nejasným významem a zvesela si mneme ruce, jak jsme na to vyzráli a je hotovo. V českém rybníčku příkladem budiž slovo nepřízpůsobivý. To je pojem! Tak nějak do ně můžeme zahrnout vlastně všechno od označení nezasocializovaného příslušníka minority přes neplatiče po mladého opilého kluka řvoucí obscénosti ve dvě hodiny ráno. Dejte si ruku na srdce a řekněte představu koho ve Vás toto slovo vyvolává. Tohle je prostě mezistupeň alibismu. Nepoužijeme originál ve svém článku či sdělení, my si vymysleli nové slovo! Ano, sice definice jiná, je vlastně stejně negativní a ještě jsme přidali tu trochu rozpačité směšnosti, aby toho nebylo málo. Takových příkladů by se dalo najít mnoho a dost i ve světě (slavné používání spojení "N word" v USA apod.). Slova jsou slova a slovo je mocnější než meč, je však nutné zabetenovat do železné pochvy?
Politická korektnost se přetváří v další fenomén, již nám nestačí korigovat jednotlivé pojmy nebo slova, ale dokonce šaháme na celou svobodu myšlenek, kritiku, satiru a ve svém důsledku ji vlastně tak nějak lidsky cenzurujeme. A lidsky ve smyslu, že cenzura nestojí na nějakém nadřazeném aparátu, ale ve velké míře navzájem mezi sebou a nakonec si tu cenzuru zvnitřňujeme, ne jako vědomou korekci nesprávných stereotypů, rasismu a xenofobie (tato slova se taky vesele nadužívají v nesprávných korelacích), ale jako masku. A ta cenzura se dokonce přetváří ve strach. Postupně se bojíme kritizovat cokoliv, aby to někoho neurazilo, bylo nekorektní a to je hodně smutně směšné. Vytváříme si nevědomky podhoubí otočeného extremismu s tváří mírnou a laskavou. Někdo by řekl, že je to tak dobře, mě však pokrytectví takové nepřipadá - spíše nebezpečné.
Na tomhle je přece postavená satira, má vést k zamyšlení a nápravě nebo alespoň upozornění společnosti na problém či fenomén. Neexistuje na světě jediná myšlenka, která by nemohla být podrobena slušné a konstruktivní kritice a nic není exkluzivní, co by stálo mimo toto vymezení včetně náboženských otázek. Jestliže je založena na nějakých racionálních argumentech, sakra, klidně i těch neslušných. Určitě nyní každému vytane v mysli Charlie Hebdo, ale to je jen jedna kapka v moři a okrajově. Bez zkrocení korektnosti z 20. století a její reformace do moderní společnosti, se nikdy nepohneme dopředu a raději budeme mlčet. Nebude už co říct. Naštěstí si stále udržujeme nějaký nadhled, ale co bude zítra? Možná čtvrtek.
Korektnost je jako oheň, dobrý sluha ale zlý pán.
Několik zajímavých odkazů:
Humor? http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Nepřizpůsobivý_občan
USA: https://www.youtube.com/watch?v=9LKETk9TW8w
UK: https://www.youtube.com/watch?v=07vv2TuhjiA
Nyní již nestárnoucí George Carlin o modulaci jazyka: https://www.youtube.com/watch?v=h67k9eEw9AY